Hospodářská krize v ČSR

3. února 2007 v 14:58 |  Dějepis
Hospodářská krize
Neblahý černý pátek v říjnu 1929 na burze v New Yorku zaznamenal začátek nečekané, ale za to zhoubné světové hospodářské krize. Ta se s určitým zpožděním přenesla do Evropy i k nám. Vedla k velkému omezení výroby, poklesu mezd , propuštění z práce. Tím se snížila možnost lidí nakupovat zboží, a tak se zdálo, že z krize nevede východisko. Další ránu přinesl rok 1931, kdy došlo k rozvratu světových financí. Nastal definitivní odklon od éry svobodného a ničím nerušeného a volnou hru kapitálu nahradily tu větší, tu menší zásahy státu do hospodářství.
Stát mohl jednak provozovat tzv. protekcionářskou politiku, což znamená, že stavěl celní přehrady přílivu cizího zboří do země, aby podporoval vlastní průmysl a zemědělství. Stát také mohl poskytovat příspěvky těm podnikům, na jejichž výrobě měl velký zájem - třeba proto, že zaměstnávaly mnoho lidí. Vlády také objednávaly zakázky pro stát a organizovaly velké veřejné stavby.
Zdánlivým paradoxem hospodářských krizí je skutečnost, že sice citelně postihují chod hospodářství a pracující, ale na druhou stranu a pracující systém tržní ekonomiky nejen neoslabují, ale posilují. Svým dopadem totiž vedou k lepší a efektivnější výrobě, méně úspěšné podniky i jedinci sice krachují, ale ti, kteří se dokáží se situací vyrovnat, pak zavádějí modernější stroje, vyrábějí modernější a lacinější zboží, navíc s menším počtem lidí. Proto se také nezaměstnanost snižuje pomaleji, než stoupá výroba.
Také ČSR byla světovou hospodářskou krizí těžce postiženo. Výroba postupně klesala až na 60% oproti roku 1929 a řady nezaměstnaných prudce rostly. Vláda se snažila bojovat proti dopadu krize všemi prostředky. Podařilo se jí získat ve Francii půjčku 600 milionů franků k upevnění stability hospodářství. V roce 1932 přijala v rámci Malé dohody smlouvu o regulaci obilných přebytků, aby alespoň částečně chránila rolníky, kterým se díky poklesu cen přestala vyplácet jejich práce. V následujícím roce byl přijat kartelový zákon. Byl namířen proti velkým sdružením podniků(kartelům), která díky značnému kapitálu lépe překonávala krizi a mohla se zmocnit monopolu ve výrobě určitého druhu zboží a libovolně si určovat ceny, kdy malé a střední podniky nebyly schopny čelit jejich konkurenci.
Nutným opatřením byla i částečná devalvace (znehodnocení) naší měny. Zlatý standart koruny byl zachován, ale zmenšen o šestinu a roku 1936 o dalších 30%. Toto opatření vlastně ,,zlevnilo" naše zboží na cizích trzích a umožnilo jeho lepší vývoz.
Přes všechny snahy o zmírnění důsledků krize byl však její dopad na mnoho občanů státu drastický. Příznačně v té době zpívali Voskovec s Werichem, že ,,devět řemesel je nouze a desáté
  • bída . Nezaměstnaní organizovali různé hladové pochody, ti kteří ještě práci neztratili, se snažili stávkami zabránit snižování mezd a dalšímu propouštění.
Těžké situace využívali politici krajní pravice i krajní levice, především KSČ.Demagogickými sliby se jim podařilo skutečně získat část veřejnosti na svou stranu.
Hospodářský rozmach nastal až v polovině 30.let , ale je smutné, do značné míry souvisel se vzestupem zbrojní výroby a stavbou rozsáhlých obranných opevnění , která měla chránit ohroženou republiku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.